Nejsvižnější Ford Mondeo: ST 200

 

Zdroj: Auto.seznam.cz

 

        Na okamžik převzetí klíčků špičkového modelu Mondeo ST 200 jsem se skutečně těšil. Papírové parametry dávaly tušit, že svezení s ním bude nevšedním zážitkem. Myslím, že i většině z vás by 205 koní alespoň trošičku zvedlo hladinu adrenalinu.

 

        V den, kdy jsem si zajel pro svého týdenního společníka se správně podle Murphyho zákona obloha zatáhla, sněhová kalamita na sebe dlouho čekat nenechala a už jsem si říkal, že dvěstě koní ST dvoustovky asi pořádně nevyužiji. Naštěstí silničáři kupodivu situaci zvládli a silnice byly po několika dnech poměrně suché.

 

        Konečně přišel ten příjemný okamžik, kdy jsem už v ruce svíral klíčky od vozu. Centrální zamykání tiše klaplo, dveře ST dvoustovky se otevřely a dýchl na mě novotou a kůží vonící nablýskaný interiér.

 

        Ačkoliv se lze na poupravené linie ST 200 dlouho jen dívat, chtěl jsem již krotit jeho výkon a spěchal jsem za volant. Při upravování polohy anatomické sedačky věhlasného výrobce Recaro jsem se držel jediného pravidla: co nejpevněji usadit tělo k volantu, a dokonale tak pociťovat vozovku a chování vozu. Sedačky skutečně výborných kvalit nedovolí nejmenší zbytečný pohyb vpředu sedících, to ke sportovněji raženému vozu bez pochyby patří. Ciferníky modře podbarvené, v podobné barvě je i hlavice řadicí páky s lehkým a většinou i přesným chodem. Přístrojová deska se oproti slabším provedením ničím kromě obložení v textuře imitace uhlíkových komponentů neliší a možná to ani příliš na škodu není.

 

        Po letmém rozkoukání jsem tedy konečně otočil klíčkem v zapalování, který probudil k životu modifikovaný dvaapůllitr převzatý z verze V6. Zvukově se na volnoběh nebo při lehkém vytáčení oproti slabšímu sourozenci nijak výrazně neliší, chod je velmi lehký, v interiéru skoro neslyšitelný. Řízení volantu je příjemně tužší, malé síly potřebné k ovládání pedálů a řadicí páky zůstaly bez zaznamenatelných změn.

 

        Po několika kilometrech jsem se konečně dostal ven z města, kdy už motor vykazoval dostatečnou teplotu na pořádně horkou jízdu. Zastavuji a řadím jedničku. Po pomalém rozjezdu ho plným prošlápnutím plynu hecuji k řádnému probuzení. Po překročení nízkých otáček, kdy podává solidní zátah s velmi jemným zvukovým doprovodem, se rázem jeho charakter mění. Pro automobilové nadšence přichází snad ten nejkrásnější pocit, který mohou zažít. Akcelerace prudce stoupá, zvuk brunátní do překvapivě velmi, ale velmi silného barytonu až do 4600, kde přichází ke slovu variabilní časování ventilů. Motor dostává jakoby druhý dech a zastaví jej v prudkém rozletu až omezovač těsně před sedmitisícovou hranicí. V řazení pokračuji dál, trojku řadím přibližně po 7,5 vteřinách při pokořování stokilometrové rychlosti, následuje dlouhá čtyřka, pětku stačí řadit ve dvoustech, a s ní se lehce vyšplháte až k tachometrovým 245 km/h. Silně svírám příjemně padnoucí kůží obšitý volant, věřte, že při přenosu takového výkonu pouze na přední kola to je nutností.

 

        Tolik tedy akcelerace, jedním slovem dostatečná :) . Technikům se podařilo motor vyladit na výbornou úroveň a především odstranit neduh V6ky, klesající točivý moment mezi 2,5 a 3,5 tis. ot. Ještě mnohokrát poté jsem si vychutnával jeho brumlavý a razantní zvuk a musím říci, že prozatím jsem u sériového vozu příjemnější neslyšel.

 

        Na předních sedačkách je místa dostatek ve všech směrech, vyšší zadní cestující budou mírně utlačováni svažující se střechou. Místa na kolena je však na všech místech dostatek.

       

        Podvozek doznal také sportovní kúry, která se projevila na jeho celkově tvrdším charakteru, stále však dostatečně komfortním i pro cestování po městské dlažbě. O dostatečně rychlé zbrždění se starají na všech čtyřech kolech kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, které podávají tomu odpovídající výkon. Chování podvozku je neutrální, v kritických situacích mírně přetáčivý, ovšem absolutně čitelný a předvídatelný.

 

        Zvenku se ST 200 odlišuje sportovním paketem RS obsahujícím pozměněný přední nárazník s bodovými mlhovými světlomety, zadní nárazník se dvěmi koncovkami výfuku, boční prahové lišty, zadní spoiler a chromovanou přední a zadní mřížku. To jsou snad jediné poznávací prvky poměrně nenápadně vyhlížejícího rodinného vozu. Sportovní charakter v našem případě výrazně podtrhovala stříbrná barva laku karoserie a šestnáctipalcová kola z lehkých slitin. Standardně je sice ST 200 obuto do 17palcových kol 215/40, na zimu bylo přezuto na kola šestnáctipalcová s rozměrem 205/50. S takovýmto vozem se jen těžko jezdí předpisově, přesto si Mondeo řeklo v průměru mimo město o velmi přijatelných (reálně naměřených) 10,1 l na 100 km. Přispívá k tomu i delší zpřevodování, díky čemuž například při 130 km/h motor točí 3100 ot. Polovina cest byla na mimoměstských komunikacích, polovina na dálnicích. Při dodržování limitů se lze vejít pod hranici 8,5 litru, po městě spotřeba kolísala mezi 11 a 13,5 l Naturalu 95 na každých sto ujetých kilometrů. Palubní počítač však vykazoval spotřebu přibližně o půl litru nižší, než byla skutečná.

 

        Celkově na mě Mondeo ST 200 zapůsobilo velmi kladně, získalo si mě samozřejmě vynikajícím motorem a podvozkem, solidním dílenským zpracováním, příjemným interiérem, ovšem také ve verzi hatchback dobře přístupným a objemným zavazadlovým prostorem bez "hluchých" míst. Český importér si za tento vrcholný model nechá zaplatit 1 041 400 Kč.

 

Roman Trojna - 31.1.2000